logo         

KONTAKTY

HISPORT Czech Republic
tel: +420 602 222 405
hisport@hisport.cz

PODPORUJEME:

HISPORT TEAM - sportovní klub


» FYZIOLOGIE NADMOŘSKÉ VÝŠKY
ZVYŠOVÁNÍ SPORTOVNÍ VÝKONNOSTI

FYZIOLOGIE A EFEKT PŮSOBENÍ NADMOŘSKÉ VÝŠKY

Proč a jak používat hypoxické systémy? Co se děje v těle člověka při pobytu ve vyšší nadmořské výšce nebo při použití hypoxických systémů, simulujicích vyšší nadmořskou výšku?

 

Pokud je lidské tělo vystaveno hypoxii (objem kyslíku ve vdechovaném vzduchu je redukován prostředím), zápasí s produkcí vyžadovaného množství energie s méně dostupným kyslíkem. Tento zápas spouští řadu aktuálních reakcí lidského organismu a po určité době vyvolává trvalejší adaptační změny.

Okamžitou reakcí je zrychlení vegetativních funkcí, např. plicní hyperventilace, zvýšení tepové frekvence, zvýšení minutového srdečního objemu, mobilizace krve ze zásobáren.

Déle trvající hypoxie pak vyvolává celou řadu adaptačních procesů. Dochází ke stimulaci vylučování hormonu erytrhopoetin (EPO), zvýšené tvorbě hemoglobinu a červených krvinek, změnám buněčných funkcí a metabolismu. Dochází také ke stimulaci svalového myoglobinu, jenž podporuje transport kyslíku. Lze tak dosáhnout velmi výrazného zvýšení transportní kapacity krve.

Tyto adaptační změny přetrvávají i po skončení hypoxické stimulace (pokud byla aplikována dostatečnou dobu) a po návratu do běžného prostředí. Trvá několik týdnů, než se hodnoty všech veličin vrátí na úroveň před hypoxickou stimulací.

Stejných adaptačních změn v organismu, ke kterým dochází při dlouhodobém pobytu ve vyšší nadmořské výšce, však lze dosáhnout i střídáním hypoxie s pobytem v běžné nadmořské výšce. Čas strávený ve stavu hypoxie je sice kratší, ale kompenzuje ho možnost využít vyšší nadmořskou výšku a tím i vyšší stimulaci adaptačních systémů.

 

A tady je hlavní výhoda hypoxických stanů a systémů. Umožňují totiž dosáhnout stejných adaptačních změn, (především zvýšení transportní kapacity krve) vedoucích k výraznému zvýšení výkonnosti bez nutnosti omezení tréninku a snížení jeho intenzity. V neposlední řadě jsou potlačeny i negativní jevy, spojené s reaklimatizací (návratem z hypoxického prostředí do běžné nadmořské výšky), kdy výkonnost sportovce ještě není stabilní, ale mívá obvykle vlnovitý průběh. Start na významnějším závodě je tak vždy trochu loterií – druhý až čtvrtý den po návratu je možné závodit, avšak s rizikem možného výpadku. Poté dochází v důsledku reaklimatizačních  procesů k zákonitému poklesu výkonnosti.  K jejímu postupnému nárůstu dochází zhruba až po deseti dnech. Vše je však značně individuální.

Systém sportovní přípravy s využitím hypoxického stanu, kdy se dá trénovat prakticky bez omezení v běžných podmínkách a odpočívá (spí) se ve stavu hypoxie, má v porovnání s pobytem a přípravou ve vysokých horách snad jen jedinou nevýhodu – neužíváte si krásu hor a horského prostředí.

U této metody sice také dochází k určitému zpomalení regeneračních procesů v důsledku noční hypoxie a s tím spojených reakcí organismu (vyší TF, zrychlené dýchání atd.), tomu se ale dá účinně předcházet postupným zvyšováním simulované nadmořské výšky (postupným snižováním obsahu O2 ve vdechovaném vzduchu) až na úroveň, na které již dochází k výrazným adaptačním změnám, ale pro náš organismus je tato úroveň únosná bez toho, aby došlo k narušení kvality spánku, hyperventilaci apod. Aby, laicky řečeno, nezačaly převládat nevýhody nad výhodami.

Na rozdíl od dlouhodobého pobytu ve vyšší nadmořské výšce jsou při využití hypoxických stanů negativní efekty působící na organismus mnohem menší. Navíc odpadá nutnost počáteční aklimatizace a tak i profesionální sportovci, v jejichž časových, rodinných a finančních možnostech je dlouhodobý a opakovaný pobyt v horách realizovatelný, dávají přípravě metodě „slep high, train low“ ( spi nahoře, trénuj dole) přednost. V horách (ve vysoké nadmořské výšce) pouze nocují a na trénink se přesouvají do běžné nadmořské výšky.

Například i běžci na lyžích, kteří normálně trénují a závodí v mírně hypoxickém prostředí (obvykle 1000  –  2000 m n.m),  využívají k  dosažení  výraznějších  adaptačních  změn

a zvýšení transportní kapacity krve kyslíkové stany a spí ve vyšší simulované nadmořské výšce, nejčastěji 2500 – 2700 m n.m., maximálně v 3500 m n.m.

 

Neznamená to ovšem, že trénink vykonávaný ve stavu hypoxie není přínosem!

Dochází při něm k řadě specifických změn, které jsou pouhým pobytem v hypoxickém prostředí nedosažitelné, jde však o velmi vysokou zátěž pro organismus a tak je výhodné ji aplikovat pouze 1 – 3x týdně. Podle nejnovějších výzkumů je k dosažení maximálního efektu zvýšení výkonosti za použití hypoxických přístrojů ideální obě tyto metody kombinovat. Tedy 1 – 3 tréninkové jednotky týdně ve stavu hypoxie + spaní v kyslíkovém stanu. Nezbytný je samozdřejmě trénink v hypoxickém prostředí pro závodníky, jejichž soutěže budou v takovém prostředí probíhat.

Samostatnou kapitolu tvoří horolezci, připravující se na vysokohorský výstup, jejichž cílem není zvyšování výkonnosti jako takové, ale aklimatizace na vysokou nadmořskou výšku. Takže simulovaná nadmořská výška ve stanu bývá v konečné fázi aklimatizace  daleko nad hranicí 2750 m n.m. a i k tréninku s kyslíkovou maskou se používá vzduch s výrazně nižším obsahem kyslíku, než u trénujících sportovců. Intenzita sportovního zatížení je u vyšších nadmořských výšek samozřejmě výrazně nižší.

 

Další významnou metodou je hypoxická terapie, která je, na rozdíl od kyslíkového stanu, určena nejen sportovcům, ale i široké veřejnosti a jejímž nejvýznamějším pozitivním účinkem je podpora zdraví, lečby civilizačních chorob apod. Celkově má tato metoda na lidský organismus neodiskutovatelně prospěšný vliv.

Během hypoxické terapie klesne tepenná kyslíková saturace na úroveň, která není žádnou jinou metodou dosažitelná. To spustí adaptační změny na úrovni mitochondrií

a zvyšuje se  produkce mitochondriálních enzymů. Mitochondrie se stávají více výkonné ve využití kyslíku pro výrobu energie (efektivnější využití O2) a po přerušení (přechodu na běžné dýchání) dochází ke schopnosti produkovat více energie a síly zvýšeným využitím kyslíku v lidském organismu a ke zvýšení enzymatické antioxidační obrany.

Všechny tyto pozitivní vlivy jsou podloženy mnoha testy a studiemi a především v Evropě se s nemalým úspěchem používají v mnohých renomovaných zdravotnických zařízeních jako podporu při léčbě především civilizačních nemocí.

 

Kromě těchto základních systémových změn dochází při využití hypoxie k dalším fyziologickám účinkům – poklesu průměrné srdeční frekvence a krevního tlaku, zvýšení produkce a uvolnění lidskkého růstového hormonu, podpoře metabolismu tuků, snížení oxidativního stresu z volných radikálů, snížení cholesterolu a vzestupu tvorby DHEA (hormon mládí) a mnohým dalším.

 

 

NGE5YmF